Všichni jistě víme, že láska má opravdu mnoho podob. A abych pravdu řekla, tak když jsem ještě nepoznala mateřskou lásku, tak jsem vůbec netušila, že to bude tak opravdu silný cit. Mateřská láska je taková, že ji cítíte a vnímáme snad více než vlastní život. Vůbec tomu nerozumím. Protože si vzpomínám, že když jsem otěhotněla, tak jsem vůbec žádnou ještě lásku necítila. Vy si možná o mně říkáte, že jsem možná necitelná bestie, ale věřte mi, že takhle jsem to měla, bohužel. Ale co jsme měla dělat? A když jsem se ptala třeba svých kamarádek, které už mají své děti, tak jsem se jich ptala, jestli také cítili nějakou mateřskou lásku anebo vůbec nic.
Kamarádky mi všechny řekly, že právě mateřskou lásku cítily opravdu hodně a ihned, jakmile zjistily, že jsou těhotné. tak prč já jsme to měla úplně jinak? Takže mě to docela zarazilo. Říkala jsem si, jestli vůbec to dítě potom budu mít ráda, až ho porodím. Měla jsem docela strach. Takže jsem potom na internetu četla všechno o mateřské lásce a o citu, když třeba člověk vůbec necítí lásku ke svému dítěti, když je ještě v břiše. A docela mě to zarazilo. Jenomže potom se stalo to, co se stát mělo. Jakmile jsem porozené dítě dostala do rukou, tak mi zaplavil tak opravdu nádherný cit a mateřská láska, že se to nedalo ani popsat.
Je to perfektní. Řekla jsem si, že nejlepší bude, když o tomhle také napíšu jeden článek, protože třeba je opravdu hodně žen, maminek, které vůbec v těhotenství necítí žádnou mateřskou lásku, tak se třeba mojí a nerozumí tomu, což plně chápu. Jenomže to je asi takhle, že když dostanete dítě na svou hruď, tak se tam mateřská láska opravdu dostaví a rozvine, a to tak tak plnou silou, že to ani nejde popsat. A také je tady potom jiný druh lásky. A to třeba také partnerská láska nebo taková láska, kterou cítíme ke svým rodičům. Ovšem ale u mě to je takové, že nejsilnější láska je ta k mému dítěti.