Archeologické nálezy naznačují, že s domestikací zvířat začal již v dávnověku pračlověk. Tehdy samozřejmě nemohl vědět, jaký to bude mít důsledek, ani že za tisíce let bude existovat celá řada druhů, která by bez pomoci člověka v podstatě ani nepřežila. Je tedy zajímavé se podívat, jak k tomu vlastně původně došlo, a jaký byl prvotní impuls.
Tím bylo bezpochyby zajištění dostatku potravy. Bylo podstatně jednodušší držet stádo v ohradě a v případě potřeby jeden kus zabít, než se vydávat na lov a doufat, že bude úspěšný. To bylo důležité zvláště v zimě, kdy rozhodně nebylo moudré zbytečně plýtvat energií. To došlo i našim předkům, kteří tak začali chytat a chovat první býložravce.
Postupem času přišli i na to, že spolu mohou nechat pářit jen ty nejlepší kusy, aby získali mláďata požadovaných vlastností. To byl v podstatě základ moderního výběrového chovu, který je dnes standardem, a také tím, z čeho se vyvinulo například tolik plemen krav.
Samozřejmě zjistili, že zdaleka ne všechna zvířata se na domestikaci hodí. Aby je lidé začali chovat, muselo splňovat hned několik důležitých kritérií. Tím prvním byla samozřejmě jeho užitečnost. Pokud nebylo pračlověku nějakým způsobem ono zvíře prospěšné, pak nemělo smysl jej chovat. Tehdy nebylo dost zdrojů, aby si jimi lidé mohli dovolit plýtvat.
Dalším předpokladem bylo, že půjde o sociální druh, tedy takový, který žije ve smečkách či ve stádech. Taková zvířata totiž mnohem snáze přivykla na lidskou přítomnost a péči než ta, která byla zvyklá žít solitárně. A jelikož cesta nejmenšího odporu byla ta nejlepší, vybíraly se k chovu nadále kusy, u nichž byly tyto tendence ještě zvětšeny.
Je jasné, že se jednalo o skutečně dlouhodobý proces, který trval déle, než bychom si dovedli představit. Na jeho konci jsme však měli společnost, která byla naprosto změněna. Zda k lepšímu či horšímu je však už jiná otázka.
